Mít, nebo být?, Erich Fromm, 2001

I přes značný časový odstup (v podstatě padesáti let) je kniha stále aktuálním, i když samozřejmě mnohdy jednostranným či tendenčně zabarveným, popisem současné společnosti. Konstrukt, který autor nabízí, rozlišení mezi životem v modu vlastnění a v modu bytí, může být vodítkem pro posuzování různých situací, pro rozhodování se. Zaujala mne celá řada konkrétních myšlenek, pohledů na starší či novější literaturu a myšlenky různých autorů. Závěrečnou pasáž věnovanou náčrtu nového světa a nového člověka je třeba brát s největším odstupem. I když možná právě v dnešní době by autorovo volání po nutné změně mohlo znít ještě naléhavěji než kdy dřív.

  • Trojice neomezené výroby, absolutní svobody a neomezeného štěstí vytvořila jádro nového náboženství.
  • Představa neomezené slasti tvoří podivnou kontradikci vůči ideálu ukázněné práce, podobnou té mezi etikou uznávající posedlost prací a ideálem úplné lenosti ve zbytku dne a v době volna. Nekonečný tovární pás a byrokratická rutina na jedné straně a televize, automobil a sex na straně druhé tuto rozpornou kombinaci umožňují. Pouhá posedlost prací by lidi dovedla k šílenství stejně jako naprostá lenost. Ale v kombinaci obou lze žít.
  • V osmnáctém století prošel kapitalismus radikální proměnou – ekonomické chování se odloučilo od etiky a lidských hodnot.
  • Průmyslová společnost pohrdá přírodou a pohrdá i všemi věcmi, jež nejsou vyráběny strojově, a pohrdá i lidmi, kteří stroje nevyrábějí. Lidé jsou přitahování mechaničnem, stroji, absencí života a stále více destrukcí.
  • V osobním životě by nikdo kromě šílence nezůstal pasivní vůči ohrožení celé své existence, avšak lidé zodpovídající za veřejné záležitosti nedělají prakticky nic, a ti, kdo jim svařili své osudy, je ponechávají v nečinnosti.
  • Studenti, kteří žijí ve vlastnickém modu existování, naslouchají přednášce, slyší slova a rozumějí jejich struktuře a jejich významu, jak nejlépe dovedou, zapisují si všechna sova do svých bloků – takže později se mohou naučit zpaměti své poznámky, a tak projít u zkoušky. Avšak obsah se nestává součástí jejich vlastního individuálního systému myšlení, neobohacuje ho ani nerozšiřuje.
  • Zcela jiný je proces učení pro studenty, kteří ke světu zaujímají vztah založený v modu bytí. Místo aby byli pasivními nádobami pro slova a myšlenky, naslouchají, slyší, a co je nejdůležitější, přijímají a odpovídají aktivně a tvořivě. To, čemu naslouchají, podněcuje jejich vlastní myšlenkové procesy.
  • Takzvaní vynikající studenti jsou ti, kteří dokáží nejpřesněji zopakovat, co který z filozofů kdy řekl. Podobají se dobře informovanému průvodci v muzeu. To, čemu se neučí, je to, co překračuje toto majetnické poznání. Neučí se klást filozofům otázky, neučí se mluvit s nimi, neučí se poznávat protimluvy filozofů, chápat, že některé problémy vypouštění nebo se vyhýbají sporným otázkám.
  • Autorita v modu bytí nespočívá jen v individuální kompetenci k plnění určitých sociálních funkcí, ale rovněž na vlastním základu osobnosti, která dosáhla vysokého stupně růstu a integrace. Takoví lidé autoritu vyzařují a nemusí vydávat příkazy, zastrašovat, uplácet.
  • Naše výchova se všeobecně snaží lidi zaměřit k tomu, aby měli vědomosti jako majetek souměřitelný s množstvím majetku nebo sociální prestiží, jichž pravděpodobně dosáhnou v pozdějším životě.
  • Víra ve vlastnickém modu je vlastnictvím odpovědi, pro kterou nemáme racionální důkaz. Sestává z formulací, které vytvořili jiní a jež přijímáme, protože se těmto jiným podřizujeme.
  • Víra v modu bytí není na prvním místě vírou v určité ideje (i když tomu tak být může), ale vnitřní orientací, postojem. Bylo by lepší říkat, že člověk je ve víře, místo že má víru.
  • Lze mít lásku? Pokud ano, láska by musela být věcí, tím co můžeme mít, vlastnit. Pravdou je, že neexistuje žádná taková věc jako „láska“. Ve skutečnosti existuje jen akt lásky. Milovat znamená být tvořivě činný.
  • Jestliže vlastnictví každého člena společnosti je funkční a osobní, pak fakt, že někdo má o něco více než druhý, nevytváří žádný sociální problém, protože pokud vlastnictví není podstatné, nevzniká závist.
  • Nezbytnými podmínkami modu bytí jsou nezávislost, svoboda a přítomnost kritického rozumu.
  • „Aktivita“ a „pasivita“ mohou mít dva zcela odlišné významy. Odcizená aktivita ve smyslu pouhého zaneprázdnění je ve skutečnosti „pasivitou“ z hlediska tvořivosti; naproti tomu pasivita ve smyslu nezaneprázdněnosti může být neodcizenou aktivitou.
  • V neodcizené aktivitě sebe prožívám jako subjekt své aktivity. Neodcizená aktivita je procesem rození, vytvářím něco a zůstávám ve vztahu k tomu, co vytvářím.
  • Každý nový krok obsahuje nebezpečí neúspěchu a to je jeden z důvodů, proč se lidé tolik bojí svobody.
  • Jestliže jsem tím, co mám, a jestliže ztratím to, co mám, kým pak jsem?
  • Modus bytí existuje pouze zde a nyní. Vlastnický modus existuje pouze v čase: v minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
  • V průmyslové společnosti čas vládne jako nejvyšší moc. Současný způsob výroby vyžaduje, aby každá činnost byla přesně načasována, aby byl řízen časem nejenom nekonečný výrobní pás, ale méně hrubším způsobem i většina našich aktivit.
  • Převaha rozumového, manipulativního myšlení jde ruku v ruce se zakrňováním emocionálního života.
  • Kapitoly „Podmínky pro proměnu člověka a vlastnosti nového člověka“ a „Hlavní vlastnosti nové společnosti“ by zasloužily samostatný článek a poznámky.

Více o knize na cbdb.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *